Litografie!

Moje první dvě litografie - níže detailnější pohled.

Už dávno jsem si říkala, že bych si chtěla zkusit nějaké nové grafické techniky. Konečně jsem si to splnila.
Před dvěma lety jsem potkala ve Špálově galerii na vernisáži Petra Nikla litografa Petra Korbeláře, který mě nabídnul, ať si tuhle disciplínu u něj zkusím. Představila nás moje sestra Ivana, která v jeho dílně tiskne, stejně jako řada dalších umělců, taky právě Petr Nikl. Ten dokonce souhlasil s tím, aby druhý Petr udělal z jeho litografií své vlastní variace, takže některá díla v galerii nesla jména obou umělců. A jak jsem to tak mohla pozorovat, práce litografa skutečně umění je.

Začínám kreslit na kámen.

Po dvou letech odkladů a boje s časem jsem se konečně rozhoupala a v březnu se rozjela do dílny pro kámen, speciální jemnozrnný vápenec, velký na dva obrázky. Sama bych ho teda neunesla. A když už mi ten balvan ležel na stole, nemohla jsem dělat nic jiného, než se do toho pustit.
Ještě předtím jsem si ve Vídni koupila takové odmotávací litografické tužky (na fotce vlevo), které se prý už přestaly vyrábět. Taky se používá litografická tuš a uhel. Přípravnou skicu si člověk přenese na kámen suchou rudkou, mastná litotužka se už gumovat nedá.
V největší stručnosti je princip takový, že co pokreslíte - namastíte, tam se uchytí barva a otiskne se na papír. Tam ji v tomto případě přenáší gumový válec, takže kresba není zrcadlově obrácená, jako kdyby se tisklo rovnou z kamene. Což mi vyhovuje, protože kreslím totiž trochu šišatě, a šišatost otočená zrcadlově vypadá divně.

Petr Korbelář v akci.

Barevná litografie vzniká skládáním barev. Čím víc barev, tím je to obtížnější - pro každou barvu musíte celý obrázek vybarvit znova, jen trochu jinak. Aby se člověk trefil na správné místo, vyrobí se tzv. astralóny, pro každou barvu jeden, podle kterých se na kámen natisknou nemastnou barvou základní kontury. Musí se to předem dost promyslet, pro někoho, kdo je zvyklý s barvama pracovat ve Photoshopu, tady chybí ten příkaz "zpět"...  Snažila jsem se počet barev minimalizovat, ale míň než šest to být nemohlo: černá na kontury, musela tam být růžová (Ančiny šaty) a šedivá (myší barva), žlutá a bleděmodrá, a znovu šedá na ještě větší ztmavování. Speciální případ pak byl Pepíkův červený motýlek, který jsem na radu vynalézavého Petra Korbeláře, který si ví rady asi se vším, pro každý tisk červeně naťukala prstem. Gumovat se sice nedá, ale dá se odleptávat a proškrabávat. Postupů, které se v litografii používají, je tolik, že si vybere každý podle svého stylu a představ.


V průběhu tisku se musí hlídat, aby na válci bylo správné množství barvy, kámen se musí udržovat mírně vlhký, ale ne zas mokrý, hlavně nesmí oschnout! - je to proměnlivý, živý proces, takže každý tisk je opravdový originál. Kvalita nesouvisí s pořadím tisku (s očíslováním) jako u technik, kde se podklad opotřebuje. Taky každý papír se chová trochu jinak... je to alchymie.
Nevýhodou je ovšem to, že místo pohodlného kreslení za stolem se člověk našikmo kroutí u stroje, podložený polštářem, aby to bylo trochu snesitelnější, ruku podloženou prkýnkem, aby se náhodou neumastilo něco navíc. Za několika dnů intenzivní práce po osmi nebo i více hodinách toho má člověk opravdu dost. Ráno slunce svítilo z jedné strany, večer svítilo dovnitř oknem naproti...
Ale přesto je to velká radost a dobrodružství.

Na Youtube najdete videa z dílny Petra Korbeláře, třeba s Jiřím Suchým nebo s Petrem Niklem.

No a tady jsou ty výsledky na fotkách. V případě zájmu mi, prosím, napište zprávu nebo mail: lucie_lomova@volny.cz.

Sova. 24,5x31,2cm/34,5x44,5cm, 53 kusů, číslováno, signováno. 3 500,- Kč / 140,- €

Anča a Pepík u jezera. 25x27cm/35x39cm,
52 kusů, číslováno, signováno.
3 500,- Kč / 140,- €