pondělí 7. května 2018

Komiksový květen

Letošní květen mám komiksově pestrý. Hlavně proto, že vychází poslední díl Anči a Pepíka a že komiks je hlavním tématem veletrhu Svět knihy.

 Jako pocta legendárnímu klubu za Stínadel vychází v nakladatelství Akropolis  sborník českých komiksových autorů (je jich skoro 50!)  Rychlé šípy a jejich úžasná dobrodružství, kam jsem také přispěla dvoustránkovým příběhem. Knihu si můžete prolistovat tady. Představí na Světe knihy výstavou Pocta Rychlým šípům, vernisáž bude ve čtvrtek 10. května v 15,00 v Sále komiksů v pravém křídle, po níž bude následovat autogramiáda některých z autorů. Kdyby se vám to nehodilo, výstava bude k vidění v galerii v Paláci Lucerna v Praze, tamější vernisáž 21. 5. od 17 h.


Tentýž den, tedy 10. května, se otvírá také výstava KomiX ve dvou patrech pražského Goethe Institutu. Vernisáž bude ovšem až o den později, v pátek 11. května v 19 h.Ve druhém patře budou vystavovat tři němečtí autoři, mezi nimi Reinhard Kleist, který nedávno vydal biografický komiks o Nicku Caveovi. O patro níž bude viset netradiční výstava tří německých (Mawil, Ulli Lust, Anna Haifisch) a čtyř českých autorů (Lela Geislerová, Vendula Chalánková, Lucie Lomová a Jiří Grus), které oslovil kurátor výstavy Marek Rubec, sám také komiksový autor.

Právě vychází 5. díl Sebraných myšek Anči a Pepíka. Představí se také na Světe knihy:
V sobotu 12. května budu mít na stánku nakladatelství Práh L 103 autogramiádu. O den později, v neděli 13. května jste zváni do Sálu komiksů v pravém křídle, kde budu od 12 h besedovat o svojí práci s Pavlem Kořínkem.

Poslední květnová pozvánka se týká také Anči a Pepíka - křest posledního dílu proběhne ve čtvrtek 24. května od 18 h na střeše Lucerny. Na úvod zahrají Buchty a loutky úspěšné loutkové představení Anča a Pepík: Kafemlýnek.




úterý 1. května 2018

Litografie!

Moje první dvě litografie - níže detailnější pohled.
Už dávno jsem si říkala, že bych si chtěla zkusit nějaké nové grafické techniky. Konečně jsem si to splnila.
Před dvěma lety jsem potkala ve Špálově galerii na vernisáži Petra Nikla litografa Petra Korbeláře, který mě nabídnul, ať si tuhle disciplínu u něj zkusím. Představila nás moje sestra Ivana, která v jeho dílně tiskne, stejně jako řada dalších umělců, taky právě Petr Nikl. Ten dokonce souhlasil s tím, aby druhý Petr udělal z jeho litografií své vlastní variace, takže některá díla v galerii nesla jména obou umělců. A jak jsem to tak mohla pozorovat, práce litografa skutečně umění je.
Začínám kreslit na kámen.
Po dvou letech odkladů a boje s časem jsem se konečně rozhoupala a v březnu se rozjela do dílny pro kámen, speciální jemnozrnný vápenec, velký na dva obrázky. Sama bych ho teda neunesla. A když už mi ten balvan ležel na stole, nemohla jsem dělat nic jiného, než se do toho pustit.
Ještě předtím jsem si ve Vídni koupila takové odmotávací litografické tužky (na fotce vlevo), které se prý už přestaly vyrábět. Taky se používá litografická tuš a uhel. Přípravnou skicu si člověk přenese na kámen suchou rudkou, mastná litotužka se už gumovat nedá.
V největší stručnosti je princip takový, že co pokreslíte - namastíte, tam se uchytí barva a otiskne se na papír. Tam ji v tomto případě přenáší gumový válec, takže kresba není zrcadlově obrácená, jako kdyby se tisklo rovnou z kamene. Což mi vyhovuje, protože kreslím totiž trochu šišatě, a šišatost otočená zrcadlově vypadá divně.
Petr Korbelář v akci.
Barevná litografie vzniká skládáním barev. Čím víc barev, tím je to obtížnější - pro každou barvu musíte celý obrázek vybarvit znova, jen trochu jinak. Aby se člověk trefil na správné místo, vyrobí se tzv. astralóny, pro každou barvu jeden, podle kterých se na kámen natisknou nemastnou barvou základní kontury. Musí se to předem dost promyslet, pro někoho, kdo je zvyklý s barvama pracovat ve Photoshopu, tady chybí ten příkaz "zpět"...  Snažila jsem se počet barev minimalizovat, ale míň než šest to být nemohlo: černá na kontury, musela tam být růžová (Ančiny šaty) a šedivá (myší barva), žlutá a bleděmodrá, a znovu šedá na ještě větší ztmavování. Speciální případ pak byl Pepíkův červený motýlek, který jsem na radu vynalézavého Petra Korbeláře, který si ví rady asi se vším, pro každý tisk červeně naťukala prstem. Gumovat se sice nedá, ale dá se odleptávat a proškrabávat. Postupů, které se v litografii používají, je tolik, že si vybere každý podle svého stylu a představ.


V průběhu tisku se musí hlídat, aby na válci bylo správné množství barvy, kámen se musí udržovat mírně vlhký, ale ne zas mokrý, hlavně nesmí oschnout! - je to proměnlivý, živý proces, takže každý tisk je opravdový originál. Kvalita nesouvisí s pořadím tisku (s očíslováním) jako u technik, kde se podklad opotřebuje. Taky každý papír se chová trochu jinak... je to alchymie.
Nevýhodou je ovšem to, že místo pohodlného kreslení za stolem se člověk našikmo kroutí u stroje, podložený polštářem, aby to bylo trochu snesitelnější, ruku podloženou prkýnkem, aby se náhodou neumastilo něco navíc. Za několika dnů intenzivní práce po osmi nebo i více hodinách toho má člověk opravdu dost. Ráno slunce svítilo z jedné strany, večer svítilo dovnitř oknem naproti...
Ale přesto je to velká radost a dobrodružství.

Na Youtube najdete videa z dílny Petra Korbeláře, třeba s Jiřím Suchým nebo s Petrem Niklem.

No a tady jsou ty výsledky na fotkách. V případě zájmu mi, prosím, napište zprávu nebo mail: lucie_lomova@volny.cz.

Sova. 24,5x31,2cm/34,5x44,5cm, 53 kusů, číslováno, signováno. 3 500,- Kč / 140,- €

Anča a Pepík u jezera. 25x27cm/35x39cm,
52 kusů, číslováno, signováno.
3 500,- Kč / 140,- €





sobota 4. listopadu 2017

Brasília - město - sen

Na podzim vyšla mimořádná kniha Brasília - město - sen. Editorka Yvonna Fričová shromáždila desítky textů, fotografií, a obrázků, které dohromady vytvářejí strhující příběh města, jež koncem 50. let 20. století let vyrostlo na náhorní planině v srdci Brazílie jako smělý a zcela jedinečný urbanistický projekt. Nadšení z tohoto města je nakažlivé; přesto není knížka oslavnou ódou, předkládá i kritické hlasy. Ukazuje, jak se některé původní záměry v praxi neosvědčily, jak se město jako živý organismus vyvíjelo a jak žije dnes.
 Stejně jako samotná Brasília, i tahle publikace se vyznačuje velkorysou elegancí a stylem. Autorem většiny fotografií ze současnosti je Pavel Frič, který se fotografování architektury už dlouho soustavně věnuje, rozumí jí a na jeho práci je to vidět. Najdeme tu ale také řadu dobových snímků, původní skici budov a mnoho dalších materiálů. Graficky knihu s velkým porozuměním upravil Martin Hůla. Obrázky přispěl David Vávra, já jsem nakreslila pět stripů. Recenzi najdete tady nebo třeba tady.

Knížka se nezabývá jenom architekturou, ale taky okolnostmi vzniku města, lidskými příběhy, které jsou s ním spojené, i dobovým kontextem. Dozvíme se, kdo byli tři nejdůležitější muži, kteří za projektem stáli, prezident Juscelino Kubitschek de Oliveira (1902 – 1976), architekt Oscar Niemeyer (1907 – 2012) a urbanista Lúcio Costa (1902 – 1998). Najdem tu ale taky články o tom, jak a kde žili candangos, dělníci, kteří velkolepé město budovali.





Když jsem se dozvěděla, že bych mohla do knížky nakreslit taky pár komiksových stripů, pustila jsem si nejdřív film Muž z Ria. Belmondo je tam ve vrcholné formě, přeskakuje po rozestavěných domech jako opice, není divu, že mu při jedné scéně šlo údajně o život. Fotkou z tohohle filmu se také kniha otvírá.




Moje stripy v knížce se chovají spíš jako ilustrace, často je k jejich porozumění třeba znát kontext a reálie, jako třeba v tomhle stripu o snídani malého Oskárka Niemeyera. Dole zrod idey, vlevo realizace: brazilský parlament, nejznámější budova města.


Tady je video, kde o knize mluví Yvonna Fričová s Martinem Hůlou:


pondělí 28. srpna 2017

Festival v Bruselu

Letos mě pozvalo České centrum do Bruselu na mezinárodní komiksový festival, který se koná od 1. do 3. září 2017. Budu tam mít workshopy a autogramiády. Také tam za český komiks jede Štěpánka Jislová, čerstvá absolventka Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, která tam prosloví přednášku „Gender a komiks“.

Lucie Lomová à la Fête de la BD:
(BOZAR, Rue Ravenstein 23, 1000 Bruxelles)
International Pavilion, B5
Ateliers enfants: Samedi 2 à 15h00 et Dimanche 3 à 13h00
Dédicaces: Samedi 2 à 16h30 et  Dimanche 3 à 14h30







úterý 18. července 2017

Pardubice, workshopy, Perner

V březnu a dubnu jsem měla v Pardubicích na zámku celkem čtyři workshopy pro děti. Dělali jsme komiksy ze života zdejších velikánů, Jana Pernera, významného inženýra, který se stal jedním z projektantů rakousko-uherské Severní státní dráhy, a barona Artura Krause, nadšence pro moderní vynálezy a průkopníka všeho možného.
Tohle se mi stalo opravdu poprvé a doufám, že i naposled!
O Janu Pernerovi jsem nakreslila potom komiks i já sama, slouží k práci s dětmi při různých příležitostech. Fotky mám až teď, tak proto to zpoždění...
 


úterý 20. června 2017

Tisky na prodej

Pro milovníky Anči a Pepíka jsem nechala vyrobit limitovanou sérii tisků. Všechny jsou vyrobeny metodou giclée tisku na bílém archivním, jemně strukturovaném akvarelovém papíře (Hahnemühle Albrecht Dürer – 210 gsm, 50% bavlna, 50% celulózový papír) a vypadá to krásně.
Formát 30 x 40 cm.
Signováno, číslováno. 
Cena 1200,- Kč.

Objednávky prosím na mail lucie_lomova@volny.cz .
Anča a Pepík v podzemí – tuš, akvarel, digitálně upraveno, autorský giclée tisk, 2010

Kouzelný strom - tuš, akvarel, digitálně upraveno, autorský giclée tisk, 2016

Anča a Pepík u trpaslíků – tuš, akvarel, digitálně upraveno, autorský giclée tisk





pondělí 27. března 2017

Pozvánka do Příbrami

Galerie Františka Drtikola zařadila mě a moji sestru do cyklu Dvojice - dvojvýstav většinou příbuzensky sblížených tvůrců. V krásných prostorách Zámečku Ivana vystaví ve druhém patře obrazy, já v prvním patře komiksy.

úterý 21. března 2017

Anča a Pepík v televizi

Od 12. března do 23. dubna 2017 běží na ČT Déčko vždycky v neděli od 9,20 animovaný seriál o dvou myškách Anče a Pepíkovi, na němž jsme pracovali od roku 2013.  
Dvě sestry. Anča našla Zlatovce.

Ze začátku jsem si myslela, že to půjde raz dva, příběhy máme, postavy taky, stačí nakreslit nějaká ta pozadí, o ostatní se postará režisér a animátoři... Netušila jsem, do čeho jdu, kolik času, práce, lidí bude třeba, než se Anča s Pepíkem konečně proženou po obrazovce. Teď, když je všechno hotovo, mám konečně klid k tomu, abych napsala, jak seriál vznikal.
Kateřina Kačerovská
Celé to napadlo Barbaru Johnsonovou, kreativní producentku, a Kateřinu Kačerovskou, když přemýšlely, co by se dalo udělat pro nový formát delších příběhů pro starší děti, které už večerníčky tolik nebaví. Ozvaly se mně, já jsem byla trochu skeptická, protože za posledních třicet let, co jsou myšky na světe, jsem se je už dvakrát pokoušela do televize dostat, ale přesvědčily mně, že tentokrát to snad klapne! A měly pravdu. Na začátku práce byly náměty založené na komiksových příbězích. Do psaní prvního scénáře jsem se pustila koncem září 2013, zlehka a radostně, s pocitem, že to půjde jako po másle. Pak ovšem přišla dramaturgyně Kateřina Kačerovská a s mistrovskou diplomacií, tak, aby mě moc nezastrašila, povídá, že je to SKVĚLÉ, jen bude třeba TROŠKU opravit to a ono a dovymyslet tohle... Abych to zkrátila, scénář prvního dílu měl pět verzí a všechny další na tom pak byly podobně. I když jsem se vždycky trochu vztekala, že to ještě nestačí, zjistila jsem, že Kateřina má ostříží zrak, kterým vždycky prohlédne slabiny příběhu a pak ze mě laskavě, ale nemilosrdně dostane jednu verzi scénářů za druhou, dokud s ním nejsme obě spokojené. Její postřehy a rady byly vždycky přesné a hodně jsem se od ní naučila. Původní komiksové příběhy se musely přepsat, „vyztužit“, některé motivy vyhodit a jiné rozvinout.
Lipsynch
Animační příprava, Čertovský hrádek.
Když je hotový scénář, přichází na řadu režisér, v tomto případě Michal Žabka. (Má za sebou třeba čerstvě Vánoční baladu (2016), která sklízí úspěchy po celém světě nebo celovečerní film Čtyřlístek ve službách krále (2013), kde si vyzkoušel zfilmování původně komiksových hrdinů.)
Režisér připraví storyboard, česky scénosled, kde načrtne hrubou představu o tom, jak by měl film vypadat. Když je storyboard hotový, musí už být předem objednané termíny v nahrávacím studiu, kde herci namluví všechny repliky pro ještě neexistující film. Jedině tak můžou pak animátoři animovat na už hotovou řeč. Z této první zvukové stopy a storyboardu se připraví tzv. animatik, předobraz budoucího filmu sestavený zatím jen ze statických obrázků, ale v reálném filmovém rozsahu. Ten slouží k základní orientaci při animaci.
Než se přikročí k další fázi, musím mít už taky nakreslené modely všech rekvizit a postav, aby animátoři věděli, jak je kreslit. Ty důležité ze všech stran a v různých pozicích, gesta rukou a obličejů, včetně podkladů pro tzv. lipsynch, kdy postavy otvírají pusu podle řeči herců. Na základě storyboardu je na řadě animační příprava, layout,  kterou v tomto případě dělal Martin Otevřel, později Kateřina Pávová s mým přispěním. To znamená rozkreslení každého záběru a všech postav v klíčových pozicích, a zároveň se musí naskicovat prostorová představa o prostředí, kde se to bude odehrávat. 
Dvě sestry - studie chalupy
Režisér pak musí přesně propočítat délku jednotlivých záběrů, než tyto podklady rozdá animátorům a vysvětlí jim, jak mají jednotlivé záběry vypadat. Trpělivostí obdaření animátoři se odeberou do svých domovů či ateliérů animovat (to byla jedna z mých mylných představ - myslela jsem si, že kdesi v budově České televize je krásný veliký ateliér, kde všichni ti animátoři sedí a společně animují...), zatímco já s okopírovanými náčrty prostředí odcházím do své nory a kreslím pozadí. Další mylná představa byla, že jich bude stačit jen pár, protože se pak přece budou opakovat a recyklovat. Pro sedm dílů seriálu jsem celkem nakreslila celkem 312 akvarelových pozadí plus všelijaké předměty, stromy, skály a podobně, tzv. náložky, kterými se pohybuje samostatně.
Nahrávání. Jan Čeněk (vlevo) a Michal Žabka
Animátoři předají hotové rozanimované záběry (většinou 25 obrázků na vteřinu!) konturistkám, které kresby tužkou pečlivě obtáhnou tenkým černým fixem. Štosy těchto papírů pak putují do postprodukce, kde za počítači sedí další mistři trpělivosti Miroslav Valášek a Kristýna Černegová, kteří kousek po kousku všechny černobílé kresby naskenují, vybarví podle modelů a zjednodušeně řečeno napasují na pozadí. Z toho se už vyloupnou hotové záběry, které režisér i já kontrolujeme a vymýšlíme si další vylepšení. V této fázi moje pozornost většinou ochabovala, protože jsem už musela zas rychle pracovat na ranějších fázích dalších dílů, takže vím jen rámcově, že pak přichází ještě druhé nahrávání s herci, kdy se opravují a vylepšují některé repliky a herci ze sebe vyluzují všelijaká doprovodná hekání a brblání a do slov nepřeveditelné zvuky. Přichází řada na hudbu skladatele Ondřeje Soukupa, který dal příběhům kouzelnou atmosféru a rytmus. Další důležitou fází je střih (Lucie Haladová) a zvuk (Jan Čeněk, nedávno nominovaný na cenu Českého lva za Lichožrouty Galiny Miklínové). Pak už to vypadá jako opravdovský film a je na čase lovit chyby (je frustrující, jak i po několikátém zhlédnutí si člověk lecčeho nevšimne!), ladit barevnost a možná ještě něco dalšího, co mi uniklo. Pak už se jen dopředu přilepí znělka a dozadu titulky - a je to.
Produkční Zuzana Pavlů
Celý ten proces organizuje nepostradatelný člověk - produkční, Zuzana Pavlů. Ona domlouvá všechny termíny, studia, spolupracovníky, řeší peníze, zařizuje, telefonuje, vyjednává, hlídá čas, k ní do kanceláře si chodí animátoři pro speciální papíry na animaci. Ona si musí vyslechnout nářky a stížnosti a přání a všechno další, o čem já určitě ani nemám zdání.
Pozadí - jeskyně z příběhu U Starých Myšanů
Jako komiksová autorka jsem si na vlastní kůži vyzkoušela ten velký rozdíl mezi animovaným filmem a komiksem. Zdánlivě vypadají jako hodně blízcí příbuzní, ale v mnoha věcech se liší. V komiksu jsem zvyklá sama dělat všechno, tady jsem měla odpovědnost jenom za část práce a musela jsem se spolehnout na ostatní lidi v týmu. Dalším podstatným rozdílem je zacházení s časem a pozorností diváka. Ve filmu čas běží nezávisle na jeho vůli, jeho pozornost je výrazně nasměrovaná, řízená. Musela jsem se smířit s tím, že mnoha detailů, kterými jsem zvyklá zabydlovat svoje komiksy, si nikdo nestihne všimnout nebo se na ně ani nedostane, budou třeba úplně mimo záběr. Zatímco v komiksu můžu měnit velikost jednotlivých panelů a všelijak pracovat s prostorem celé knížky, tady je jeden rámeček pro všechno. 
Na druhé straně film disponuje něčím úžasným – zvukem a hudbou, které výrazně utvářejí atmosféru filmu, jsou silně emocionální. Chtěla jsem si toho užít, tak jsem do seriálu vložila taky dvě písničky, ze kterých mám velkou radost. Všechny postavy dostaly hlasy, to, co si při četbě komiksu každý představuje po svém, se náhle stalo konkrétním, reálným. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na to, že děti Anča a Pepík mluví dospělými hlasy, ale postupně jsem začala oceňovat, jak herci obohacují postavy a dialogy o další rozměr. Hlavní role Anči a Pepíka ztvárnili Ivana Korolová a Jan Maxián, ve spoustě dalších rolí vystupují Jan Maxián, Tereza Bebarová a mnoho dalších.
 
Práce na seriálu pro Českou televizi pro mě byla důležitou zkušeností. Nahlédla jsem do světa animovaného filmu, podílela se na práci, kterou tvoří dohromady veliký tým. Všem děkuju, přeju příjemnou zábavu, a teď se zase odeberu do svého komiksového světa...

Pozadí - pravěká krajina

Anča a Pepík
(7 x 13 min., 2017)
1. Skandál ve městě
2. Dvě sestry
3. U Starých Myšanů
4. Starý Zubr
5. Anča obrem
6. Čertovský hrádek
7. Strýc René  
Režie Michal Žabka 
Námět, scénář, výtvarník Lucie Lomová
Dramaturgie Kateřina Kačerovská
Hrají Ivana Korolová, Jan Maxián, Tereza Bebarová, Jan Vondráček, Petr Rychlý, Jiří Lábus, Jaroslava Kretschmerová, Jaroslava Obermaierová, Vladimír Brabec, Martin Sobotka,
Miroslav Táborský, Lucie Bílá 
Hudba Ondřej Soukup
Zvuk Jan Čeněk
Střih Lucie Haladová
Animační příprava Martin Otevřel, Kateřina Pávová 
Počítačové zpracování Mirek Valášek, Kristýna Černegová
Animace Renata Dvorníková, Petr Friedl, Marián Kimlička, František Krejčí, Markéta Smolíková - Kubátová, Andrea Loudová, Vít Pancíř, Kateřina Pávová, Martin Pospíšil, Tomáš Vlasák, Marcel Zemánek
Vedoucí produkce Zuzana Pavlů
Výkonná producentka Veronika Trčková
Kreativní producentka Barbara Johnsonová 
Spolupracovali Libor Páv, Petra Makaloušová, Hana Pospíšilová, Eva Husarovičová, Pavla Landsfeldová, Dagmar Kheilová, Radka Švrčková, Alena Benešová, Jindřich Hinke, Monika Krátká, Martina Šťastná, Daniel Margolius, Jakub Hejdánek, Stanislav Cajthaml, Jana Částková, Jana
Anderlová, Tomáš Flekna, Jaroslav Schreder, Pavlína Ptáčková