pátek 18. listopadu 2016

Vracejí se!


Letos je to třicet let, co se myšky Anča a Pepík poprvé objevili na papíře. A narozeniny oslavují novým pětidílným vydáním všech svých dobrodružství. Koncem října se na pultech objevil první svazek s červeným hřbetem, který se otvírá dlouhým příběhem Anča a Pepík na stopě, který poprvé vyšel jako samostatný sešit v r. 1989 v edici Ilustrovaných sešitů nakladatelství Panorama. Vytvořily jsme ho společně s mou sestrou Ivanou. Potom se Myšky přestěhovaly do časopisu Čtyřlístek, pro nějž už jsem je psala a kreslila sama.  V prvním svazku najdete kromě toho dlouhého i dalších osm příběhů z let 1991-1992.
Letos vychází svazky dva, ten druhý, zelený, je čerstvě venku z tiskárny a obsahuje čtrnáct dílů z let 1992-1994 .
K oběma knížkám, stejně jako k těm budoucím, jak doufám, napsali doslovy přední čeští komiksoví badatelé a nadšenci Tomáš Prokůpek a Pavel Kořínek. Doslovy jsou doplněny řadou dalších dokumentárních fotografií a obrázků.


První svazek koncem října...
...a druhý v listopadu.


Vychází v nakladatelství Práh, 112/104 stran, doporučená cena 299 Kč


středa 16. listopadu 2016

Dilema: digitálně nebo živými barvami

    Akvarel mám ráda. Člověk nikdy přesně neví, kam ho zavede, jak přesně se barvy budou chovat. Jejich problém vyvstane při reprodukci: pokud nemám hodně dobrý skener, vždycky se něco ztratí a je pak  stejně nutné  obrázek v počítači vylepšovat. Digitální barvy vypadají na monitoru i v tisku dobře, musí se ale předem víc "vymyslet", jak na to, není to takový požitek jako s živými barvami, alespoň pro mě.  Často se nemůžu rozhodnout, jakou techniku zvolit.


1 - základní kresba tužkou:
2 - tužka vybarvená akvarelem, přidaný kontrast ve Photoshopu:

3 - protože to stále vypadá mdle, překryla jsem znova výchozí konturou v tužce:

4 - varianta, kdy je tužková kontura vybarvená digitálně:
 Tady je srovnání:


Co se vám líbí víc?

neděle 23. října 2016

Pro Rekonstrukci státu

 Mám radost z iniciativy Rekonstrukce státu; v katastrofální situaci, jaká panuje v české politice, jsou jejich aktivity obzvlášť potřebné. Jsem proto ráda, že jsem pro ně mohla zase nakreslit obrázek pro stránku, kde můžete jejich činnost podpořit: http://www.rekonstrukcestatu.cz/uzjenrok/


pátek 16. září 2016

Svatební oznámení

Tenhle obrázek jsem nakreslila v létě, novomanželé jsou mí bývalí dětští čtenáři, kteří chtěli mít "myší" oznámení. Teď už mají po svatbě, tak snad nevadí, že ho tady zveřejním.

.

úterý 31. května 2016

Side effect

Už třetím rokem pracuju na sedmidílné sérii animovaných filmů o Anče a Pepíkovi. Vznikají v České televizi v režii Michala Žabky a je to hodně práce. Někdy je toho na mě dost...


pondělí 21. března 2016

Velikonoční kalendář II

První schůzka v TV, foto Štěpánka Sunková.
Letos jsem nakreslila nový výchozí obrázek pro interaktivní velikonoční kalendář webu Déčka České televize. Zatímco minipříběhy minulého kalendáře se odehrávaly na náměstí menšího města, letos se jarní výjev posunul na zahradu vily s terasou.  Princip zůstává stejný: aktivní místa se postupně otvírají a divák se přes ně dostává na různé aktivity. Z minulých let je zachován například i pašijový příběh nebo Tradičník, které jsem taky nakreslila.
Děkuju, že mě k projektu opět pozvali a také celému týmu za - opět - skvělou spolupráci.
Druhá skica. Zeleně jsou označena budoucí aktivní místa.

Třetí skica - uprostřed se objevil strom, zmizel úl. V rozích jsou tlačítka, která se později přesunula ven z rámu.
Finální obrázek s prvními fázemi aktivních míst.

Druhé fáze aktivních míst.
Postup práce - původně to měl být kluk.

Screenshot 20.3.2016.

pátek 8. ledna 2016

Woman make comics

Včera vyvrcholila aféra kolem udílení Grand prix na Angoulêmském festivalu. Tato cena se uděluje obvykle známým autorům za jejich dílo jako takové a letošní novinkou je, že pro své kolegy hlasují samotní autoři. Na nominační listině, kterou připravilo vedení festivalu,  se ocitlo 30 jmen, mezi nimi ani jediná žena. Za uplynulých 42 let dostala tuto hlavní cenu  pouze Florence Cestac. Kromě ní byla v r. 1984 oceněna mimořádnou výroční Grand Prix také Claire Brétecher, ovšem vedle regulérního mužského kandidáta. 5. ledna vyhlásily bojkot ceny ženy sdružené v Kolektivu tvůrkyň komiksu proti sexismu a svou výzvu začaly intenzivně šířit. Jessica Abel kontaktovala americké autory a poprosila je o vyjádření. Nejprve  stáhl svoje jméno jako projev nesouhlasu s takto jednostranným seznamem Riad Sattouf, po něm brzo následovalo dalších devět. (Joann Sfar, Etienne Davodeau, Christophe Blain, François Bourgeon, Pierre Christin, Daniel Clowes, Charles Burns, Chris Ware, Milo Manara). Příznačné je, že role této ženské iniciativy je tiskem přehlížena, vyzdvihují se opět pouze muži, kteří odstoupili. Podrobně to popisuje Julie Maroh. Tisk živě zareagoval a rozvinula se bouřlivá diskuse, ředitel festivalu Franck Bondoux se vyjádřil ve smyslu, že "dějiny nepředělají" a že mezi alby nominovanými na jiné ceny přece ženy jsou.... Florence Cestac, jediná regulérní držitelka Grand Prix z roku 2000 se s tím namazala a řekla, že ředitel festivalu je úplný blbec.

Claire Brétecher: Les Frustrées
Následoval první ústupek, na seznamu se objevila šest ženských jmen - francouzská Íránka Marjane Satrapi, Francouzka Chantal Montellier, Kanaďanka Julie Doucet, Američank Posy Simmonds a Lynda Barry Moto Hagio z Japonska. Ovšem nelze se divit, že takto nahonem přidané autorky se právem cítily v této situaci podivně a objevily se obavy, zda by vůbec takto vyreklamovanou cenu některá  autorka přijala, kdyby na to došlo. Proto přišlo další jednání trapné frašky: seznam nebude žádný. Bude tzv. svobodná volba, každý může hlasovat, pro koho chce a z prvních tří kandidátů se pak bude ve druhém kole volit jeden vítězný.
Angoulemský festival, který se koná ve dnech 28. - 31. ledna, bude jistě tímto skandálem ovlivněný a udílení Grand Prix bude proto jistě sledováno  s velkým napětím nejen mezi milovníky komiksu. Pokud by cenu dostala žena, ude se nad ní paradoxně vznášet pochybnost: není to výsledek pozitivní diskriminace? Bude zajímavé sledovat, jak to dopadne.
Dnes je zcela zřejmé, že časy, kdy byl komiks především mužskou záležitostí, jsou dávno pryč. Komiks jako druh umění se za uplynulá desetiletí nesmírně proměnil, rozvinul a autorky - ženy dnes tvoří čím dál významnější i početnější část komiksů. Přesto stereotypní myšlení přetrvává, čehož je tato aféra nejlepším důkazem. Kromě zmíněného Kolektivu proti diskriminaci vznikla kupříkladu  také Prix Artemisia, která od roku 2007 uděluje cenu právě ženským autorkám.Také Paul Gravett (u nás dobře známý svou knihou 1001 komiksů, které musíte přečíst, než zemřete) na svém blogu podporuje ženský element v komiksu, kromě toho připravil také výstavu, která se v únoru otevře v Londýnském House of Illustration 100 Woman Making Comics.
Florence Cestac
Celá tahle trapnosměšná situace kolem Grand Prix ukázala na to, že feministické téma nepřestává být citlivé a aktuální. Když jsem se měla sama vyjadřovat na obligátní otázku "Co si myslíte o feminismu?", snažila jsem se možná alibisticky z ní nějak rychle vycouvat, protože mě nebaví to věčné zjednodušování a stereotypy, které okamžitě naskakují. Zdá se mi, že dneska už není situace tak strašná, jak byla před několika desetiletími. Ale na druhou stranu, dokud se ta otázka klade, asi má smysl na ni odpovídat.
Je to vskutku citlivé téma. Byla jsem před pár lety na komiksovém festivalu v Bergenu, byl to ročník deklarovaný jako ročník ženských autorek, bylo nás tam celá řada, nastoupily jsme při zahajovací ceremonii všechny na jeviště, kde nám velmi milý a přátelský ředitel festivalu předal každé malou panenku Pipi Punčochaté. Všechny jsme se tvářily "zdvořile a přátelsky", jak by řekla Astrid Lindgrenová, ale na jevišti byly ve vzduchu cítit rozpaky, které by se daly krájet. Držely jsme ty panenky a usmívaly se, nechtěly jsme se dotknout organizátorů, kteří byli svým nápadem nadšení a bylo od nich hezké, že nás pozvali. Představovala jsem si tehdy na tom jevišti, jak nastoupí řada slovutných autorů - mužů a dostanou autíčka, protože jsou přece kluci.


Jak je to u nás

Poslední dobou mně připadá, že se do komiksu pouští stále víc mladých žen. Zrovna včera jsem byla v Brně na porotcování soutěže CZ Komiks, kde už potřetí vyhrály obě první místa autorky, které za odměnu pojedou - na festival v Angoulême. Tak se to pěkně zacykluje.
Začala jsem psát tenhle článek vlastně proto, abych  pro mezinárodní stránku Women in Comics dala dohromady jména českých autorek, které publikují a komiksu se soustavně věnují, ale nebyla jsem schopná dát dohromady víc než dvacet jmen, a to včetně studentek, které už o sobě dokázaly dát dostatečně výrazně vědět.  S tím seznamem jsem si to ale rozmyslela, se seznamy je to totiž opravdu často problematické. Vždycky tam někdo chybí.



sobota 26. prosince 2015

Notesy a knížky

Koncem letošního roku jsem propadla kouzlu  knihvazačství, naučila jsem se základy a vyrobila několik vázaných notesů a knížek. Okouzlilo mě, jak je to snadné udělat si doma knížku bez zvláštního vybavení. Dá to docela dost práce a trvá to dlouho, ale jde to! 
Jako papíry na předsádky se mi osvědčily krásné sítotiskové papíry firmy calico. Knížky jsem ozdobila ruční malbou zlatou akrylovou barvou.

Čtyři první notesy


Kapsa na předsádce




Různé titulní obrázky k témuž textu