pondělí 21. března 2016

Velikonoční kalendář II

První schůzka v TV, foto Štěpánka Sunková.
Letos jsem nakreslila nový výchozí obrázek pro interaktivní velikonoční kalendář webu Déčka České televize. Zatímco minipříběhy minulého kalendáře se odehrávaly na náměstí menšího města, letos se jarní výjev posunul na zahradu vily s terasou.  Princip zůstává stejný: aktivní místa se postupně otvírají a divák se přes ně dostává na různé aktivity. Z minulých let je zachován například i pašijový příběh nebo Tradičník, které jsem taky nakreslila.
Děkuju, že mě k projektu opět pozvali a také celému týmu za - opět - skvělou spolupráci.
Druhá skica. Zeleně jsou označena budoucí aktivní místa.

Třetí skica - uprostřed se objevil strom, zmizel úl. V rozích jsou tlačítka, která se později přesunula ven z rámu.
Finální obrázek s prvními fázemi aktivních míst.

Druhé fáze aktivních míst.
Postup práce - původně to měl být kluk.

Screenshot 20.3.2016.

pátek 8. ledna 2016

Woman make comics

Včera vyvrcholila aféra kolem udílení Grand prix na Angoulêmském festivalu. Tato cena se uděluje obvykle známým autorům za jejich dílo jako takové a letošní novinkou je, že pro své kolegy hlasují samotní autoři. Na nominační listině, kterou připravilo vedení festivalu,  se ocitlo 30 jmen, mezi nimi ani jediná žena. Za uplynulých 42 let dostala tuto hlavní cenu  pouze Florence Cestac. Kromě ní byla v r. 1984 oceněna mimořádnou výroční Grand Prix také Claire Brétecher, ovšem vedle regulérního mužského kandidáta. 5. ledna vyhlásily bojkot ceny ženy sdružené v Kolektivu tvůrkyň komiksu proti sexismu a svou výzvu začaly intenzivně šířit. Jessica Abel kontaktovala americké autory a poprosila je o vyjádření. Nejprve  stáhl svoje jméno jako projev nesouhlasu s takto jednostranným seznamem Riad Sattouf, po něm brzo následovalo dalších devět. (Joann Sfar, Etienne Davodeau, Christophe Blain, François Bourgeon, Pierre Christin, Daniel Clowes, Charles Burns, Chris Ware, Milo Manara). Příznačné je, že role této ženské iniciativy je tiskem přehlížena, vyzdvihují se opět pouze muži, kteří odstoupili. Podrobně to popisuje Julie Maroh. Tisk živě zareagoval a rozvinula se bouřlivá diskuse, ředitel festivalu Franck Bondoux se vyjádřil ve smyslu, že "dějiny nepředělají" a že mezi alby nominovanými na jiné ceny přece ženy jsou.... Florence Cestac, jediná regulérní držitelka Grand Prix z roku 2000 se s tím namazala a řekla, že ředitel festivalu je úplný blbec.

Claire Brétecher: Les Frustrées
Následoval první ústupek, na seznamu se objevila šest ženských jmen - francouzská Íránka Marjane Satrapi, Francouzka Chantal Montellier, Kanaďanka Julie Doucet, Američank Posy Simmonds a Lynda Barry Moto Hagio z Japonska. Ovšem nelze se divit, že takto nahonem přidané autorky se právem cítily v této situaci podivně a objevily se obavy, zda by vůbec takto vyreklamovanou cenu některá  autorka přijala, kdyby na to došlo. Proto přišlo další jednání trapné frašky: seznam nebude žádný. Bude tzv. svobodná volba, každý může hlasovat, pro koho chce a z prvních tří kandidátů se pak bude ve druhém kole volit jeden vítězný.
Angoulemský festival, který se koná ve dnech 28. - 31. ledna, bude jistě tímto skandálem ovlivněný a udílení Grand Prix bude proto jistě sledováno  s velkým napětím nejen mezi milovníky komiksu. Pokud by cenu dostala žena, ude se nad ní paradoxně vznášet pochybnost: není to výsledek pozitivní diskriminace? Bude zajímavé sledovat, jak to dopadne.
Dnes je zcela zřejmé, že časy, kdy byl komiks především mužskou záležitostí, jsou dávno pryč. Komiks jako druh umění se za uplynulá desetiletí nesmírně proměnil, rozvinul a autorky - ženy dnes tvoří čím dál významnější i početnější část komiksů. Přesto stereotypní myšlení přetrvává, čehož je tato aféra nejlepším důkazem. Kromě zmíněného Kolektivu proti diskriminaci vznikla kupříkladu  také Prix Artemisia, která od roku 2007 uděluje cenu právě ženským autorkám.Také Paul Gravett (u nás dobře známý svou knihou 1001 komiksů, které musíte přečíst, než zemřete) na svém blogu podporuje ženský element v komiksu, kromě toho připravil také výstavu, která se v únoru otevře v Londýnském House of Illustration 100 Woman Making Comics.
Florence Cestac
Celá tahle trapnosměšná situace kolem Grand Prix ukázala na to, že feministické téma nepřestává být citlivé a aktuální. Když jsem se měla sama vyjadřovat na obligátní otázku "Co si myslíte o feminismu?", snažila jsem se možná alibisticky z ní nějak rychle vycouvat, protože mě nebaví to věčné zjednodušování a stereotypy, které okamžitě naskakují. Zdá se mi, že dneska už není situace tak strašná, jak byla před několika desetiletími. Ale na druhou stranu, dokud se ta otázka klade, asi má smysl na ni odpovídat.
Je to vskutku citlivé téma. Byla jsem před pár lety na komiksovém festivalu v Bergenu, byl to ročník deklarovaný jako ročník ženských autorek, bylo nás tam celá řada, nastoupily jsme při zahajovací ceremonii všechny na jeviště, kde nám velmi milý a přátelský ředitel festivalu předal každé malou panenku Pipi Punčochaté. Všechny jsme se tvářily "zdvořile a přátelsky", jak by řekla Astrid Lindgrenová, ale na jevišti byly ve vzduchu cítit rozpaky, které by se daly krájet. Držely jsme ty panenky a usmívaly se, nechtěly jsme se dotknout organizátorů, kteří byli svým nápadem nadšení a bylo od nich hezké, že nás pozvali. Představovala jsem si tehdy na tom jevišti, jak nastoupí řada slovutných autorů - mužů a dostanou autíčka, protože jsou přece kluci.


Jak je to u nás

Poslední dobou mně připadá, že se do komiksu pouští stále víc mladých žen. Zrovna včera jsem byla v Brně na porotcování soutěže CZ Komiks, kde už potřetí vyhrály obě první místa autorky, které za odměnu pojedou - na festival v Angoulême. Tak se to pěkně zacykluje.
Začala jsem psát tenhle článek vlastně proto, abych  pro mezinárodní stránku Women in Comics dala dohromady jména českých autorek, které publikují a komiksu se soustavně věnují, ale nebyla jsem schopná dát dohromady víc než dvacet jmen, a to včetně studentek, které už o sobě dokázaly dát dostatečně výrazně vědět.  S tím seznamem jsem si to ale rozmyslela, se seznamy je to totiž opravdu často problematické. Vždycky tam někdo chybí.



sobota 26. prosince 2015

Notesy a knížky

Koncem letošního roku jsem propadla kouzlu  knihvazačství, naučila jsem se základy a vyrobila několik vázaných notesů a knížek. Okouzlilo mě, jak je to snadné udělat si doma knížku bez zvláštního vybavení. Dá to docela dost práce a trvá to dlouho, ale jde to! 
Jako papíry na předsádky se mi osvědčily krásné sítotiskové papíry firmy calico. Knížky jsem ozdobila ruční malbou zlatou akrylovou barvou.

Čtyři první notesy


Kapsa na předsádce




Různé titulní obrázky k témuž textu

neděle 20. prosince 2015

Odtemnění

Pro platformu Rekonstrukce státu jsem podle námětu Martina Pikouse nakreslila komiks o tom, jak se zrodil návrh zákona o registru smluv a jakou cestou prošel, než jej koncem listopadu 2015 Poslanecká sněmovna konečně schválila.




úterý 1. prosince 2015

Břevnováci

Zuzu - Zuzana Vojtová
Můj blog ležel dlouho ladem, kdyby to bylo pole, dávno ho pohltil plevel.
Takhle naštěstí můžu pokračovat jako by se nechumelilo. Právě se teda nechumelí, ale včera už tu sněžilo a zimní slunovrat se blíží, tak jsem si řekla, že je načase vyvěsit zprávu o jedné hezké akci, která se konala o letním slunovratu v Břevnově. Kdo to neví, tak v Břevnově to žije. Mají tam Sdružení břevnovských živnostníků, funguje tam občanské sdružení Tejnka a iniciativa Pro Břevnov. 
Snaží se, aby se v jejich čtvrti dobře žilo, aby se lidi na ulici potkávali, ne jen míjeli, zkrášlují svépomocí svoje okolí, hlídají developerské projekty a veřejně diskutují třeba o budoucí podobě Bělohorské ulice, své hlavní třídy. Pořádají bály a všelijak se scházejí. Bydlí tam spousta zajímavých lidí, jako třeba moje kamarádka grafička Zuzana Vojtová.







Její stránky jsou tady. Občas mě Zuza zmobilizuje a já se k nim připojím, koneckonců, i když to tak ve skutečnosti nevypadá, oficiálně je půlka Petřin, kde žiju, taky Břevnov.
Jednou jsme v hospodě U prezidentů vymyslely, že vytvoříme duo Zuzu a Lulu a na břevnovské slavnosti si zahrajeme na pouliční portrétistky. Původně jsme chtěly nabízet různé styly (portrét
kubistický, portrét- karikatura atd..), ale nakonec jsme každá dělala, co mohla, a jedinou zvláštností byla médijní improvizace - portrét "čím jste byl/a v minulém životě", tzv. REINKART, kdy si médium (já nebo Zuza) zahalí hlavu síťovanou záclonou (aby bylo trochu vidět na papír) a ve stavu transu zpodobní portrétovaného v jeho dřívější podobě.
Montmartre v Tejnce se povedl, přestože byla dost zima. Tejnka je nejstarší část Břevnova, kudy procházela pradávná cesta z města ven a dodnes to tam vypadá jako na (hezké) vesnici. Je to kouzelné místo, kterých v Praze moc nezbývá a je nutné je chránit, třeba před zdivočelým nápadem Tomia Okamury postavit si hned vedle dům, který by byl sice architektonicky unikátní, ale v podstatě by vypadal asi jako různě velké ruličky od záchodového papíru vedle sebe.
Lidi vytáhli na ulici stoly a židle, někdo vařil kafe, jinde nabízeli palačinky. Prodávalo se všechno možné, byla tam šicí dílna, různé workshopy i výstava, kde byl zastoupen i Pavel Brázda. Hrálo se divadlo pro děti, konala se módní přehlídka a my jsme kreslily kolemjdoucí. Tady najdete celou fotogalerii.
Portrétuju první odvážlivkyni, Danielu Šálkovou. Vzadu je vidět nabídku a obchodní podmínky...
Zuza u svých děl
Moje portréty. Ten úplně vpravo je reinkart.
Manželé Tolarovi, modelové druhého obrázku zleva na horní fotce.
Ještě sem dávám fotku sady svých placek, které jsme vyráběly pro břevnovský den Zažít město jinak. K mému podivu si nikdo nekoupil placku Břevnovští bohatýři. Prý už se to slovo nepoužívá. To je škoda, i některá slova by si zasloužila památkovou ochranu!

Fotky Iva Roštárová, Marek Šálek a Vojtěch Votýpka.

Břevnovské placky

čtvrtek 14. května 2015

Budapešťské mandaly a kresby




Komiksový festival v Budapešti

foto Zoli Szécsi
Drink and draw - foto Zoli Szécsi
Vypravila jsem se na budapešťský komiksový festival, v pořadí už jedenáctý. Trvá jen jeden den, tentokrát to bylo v neděli 10. května. V předvečer jsme se ještě sešli na Drink and Draw seanci v populárním klubu Roham. Maďarští komiksoví tvůrci se tam prý takhle scházejí pravidelně, jednou týdně. Festival se konal hned vedle krásného Městského lesíku (Városligét) v klubovém komplexu Dürer kert, který disponuje několika scénami a barem. Prostor hlavního sálu zaplňovaly stánkyfanzinů, prodejců a nakladatelů. Program probíhal na dvou místech, já jsem ovšem většinu času seděla u stolku nakladatelství a patlala si palec bílou barvou, abych do knížek kreslila věnování z otisku prstu. 
 
Typex
A když jsem si občas udělala pauzu a přihlížela chvíli programu, potvrzovala jsem si, že maďarštině se opravdu nedá ani trochu rozumět. Byla jsem pozvaná jako jedna z pěti zahraničních hostů, na festivalu byla představená moje komiksová detektivka Na odstřel (maďarsky Löttek az elöadásnak), kterou vydalo nakladatelství Nero blanco comix Antala Bayera. Ten je taky hlavní duší festivalu. Festival byl výborně zorganizovaný, všichni byli moc milí a vstřícní, dokonce bylo krásné počasí a lidí přišlo spousty.Hlavní obliby se tu těší stále superhrdinové, překladových knih jiného druhu vyšlo velmi málo, hlavní produkce jsou malé mainstreamové sešitky pro děti i dospělé. Maďarský komiks na tom prý není nijak slavně. Koho by tamější situace zajímala, ať vyhledá Aargh 11, kde najdete fundovanější článek od Tomáše Prokůpka, kterému děkuju, že na mě Antala Bayera nasměroval.
Fabio Celoni
Trochu mi to tam připomínalo situaci u nás tak před deseti lety. Zdá se ale, že možná pomalu, ale přece snad se situace trochu mění. Jeden z komiksářů mi vyprávěl, jak se těší, až zas pojede na Komiksfest a jak obdivuje Nikkarina.

Ze zahraničí přijeli Švýcar Pierre Wazem, kterému v Maďarsku vyšla jeho kniha Promenade(s) a Francouz Ptiluc s albem  La Foire aux cochons, kromě mě přijel z Prahy taky Ital, který u nás žije, Fabio Celoni, jeden z kreslířů, kteří stojí za sérií Dylan dog. Zajímavý životopisný komiks o Rembrandtovi představoval na festivalu Typex z Amsterdamu.


Ptiluc








Pierre Wazem
Antal Bayer

Comic battle - foto Zoli Szécsi
Foto Gábor Bene